Soukromé výpisky z knihy L.Kolafa

Sny

Naslouchání a respekt by měly být součástí vztahu lidí na planetě.

Synoda: Nejde o to jen proměnit současnou katolickou církev z byrokratické instituce zmítanou skandály ve flexibilní síť vzájemné spolupráce…

…V Kristu jsou si všichni rovni, mají novou identitu, jsou nové stvoření – nové společenství předjímá nové nebe a novou zem…

Zkušenost spojení meditace s procesem společného hledání a rozhodování je, domnívám se, něco co může být inspirací pro prohlubování sinodality v katolické i jiných církvích….

Chci-li naslouchat a rozumět, pak musím hledat místa kde je slyšet Boží hlas – ve svém nitru, v církvi a v událostech kolem nás….Litera zabíjí, ale Duch dává život (2Kor3,6)…Ani církevní autorita nemá výhradní monopol na plné porozumění Ducha, i ona musí naslouchat tomu, jak Duch mluví jinými způsoby, skrze zkušenost a praxi a nepohodlné proroky…(Papež František rozpoznal, že patologické případy zneužívání v církvi, není jenom nemoc jednotlivců, ale projev vážné nemoci celého systému)

Ježíš si přál společenství bratrů a sester, které má jednoho Otce, jednoho mistra a Pána a žije a dýchá jedním Duchem. Tam kde je příliš vyzdvihována role církevních otců a učitelů, … kde se vrstva pastýřů příliš zabydlí ve své vedoucí roli… je oslabena vůči vanutí Ducha…

Bylo by chybou zaměřit se v reformě jen na institucionální reformu… Abi nové měchy samy o sobě žádné mladé víno nepřinesou…

Identita

Moderní svět a moderní typ náboženství vzniklých v náboženských válkách 17 století a během osvícenectví, ztratili svou vitalitu ve válkách a krizích 20. Století… Duchovní cesta však nevyhasla…

Představa Boha jako osamělého absolutního vládce, nahradilo křesťanství učením o Trojici… Boží podstata spočívá a děje se ve vztazích…

Luther i Terezie z Avily se osvobodili od strachu, který je sužoval a objevili moc Boží milosti…

Dnešní doba je variantou středověké starosti o spásu duše – je to starost o identitu… Lidé se slabou osobní identitou snadno podléhají nabídkám kolektivní identity na sektářském trhu s fundamentalistickými, fanatickými, totalitními ideologiemi (Jednoduché, černobílé vnímání světa)..

Starost o spásu duše – vítězství nad hříchem a smrtí,… tělem a ďáblem… ylo řecké chápání nesmrtelnosti duše- rozdílné od hebrejského chápání…

Existuje jiné chápání vztahu Boha a člověka… v člověku přebývá božství… V člověku však není přítomen jen Bůh, ale také zlo… Zápas mezi nimi se odehrává v člověku a odtud se šíří do světa přírody a dějin… a tímto zápasem – zraněním- proniká uzdravující božská milost…(To byl jej jeden z mnoha výkladů – žádný výklad není jej jediný správný a vyčerpávající celý smysl)

Proroci

Zánik christianizace nepřinesl ateismus, ale nové pohanství. Skončila jedna z podob náboženství, které na sebe dočasně vzalo křesťanství…Katolictví má nyní za úkol zbavit se světskosti a stát se kenotickým křesťanstvím ^{(?nesoucím kříž?)}, napodobujícím Ježíšovo sebe vydání (kenosis) … Dnešní krize křesťanství je krize jeho moderní podoby, světového názoru… Je potřeba připravit víru s větším a hlubším porozuměním.. s uměním duchovního rozlišování současnosti…bedlivějším čtení s hlubším porozuměním jako zdroje změny jednání… centrem je srdce… má svůj vlastní rozum, své důvody a logiku – hlubší než racionalita (lectio divina)… tím, že člověk zkoumá jak v něm rezonuje všechno co prožívá, vkládá to do modlitby , do vnitřního dialogu s Bohem, učí se lépe porozumět Božímu vedení…

Události si zaslouží kontemplativní odkrývání duchovního smyslu… jak nás rozeznívají, co zanechávají v nás – teologická reflexe…(Duch doby je řečí tohoto světa… Znamení doby jsou řeč Boží).. změna paradigmatu – umírání starého.. porodní bolesti nového… To předpokládá hlubší chápání víry, hlubší porozumění tajemství jež nazýváme Bůh.

Budoucnost

Boží přítomnost není statická, nýbrž dynamická, je to proces…Živé křesťanství je neustále v pohybu… Teologické čtení doby není žádnou ideologií- nemá výhradní právo na porozumění… (Augistin, Jáchym z Fiore,lateránský koncil, Henri de Lubac)… tradicionalsmuz ^{(heretici co si v pokladu církve vybírají jen něco)} s progresivismus ^{( pokušení fixace na budoucnost s konečným řešením)} , Chiliasmus ^{(dnešní generace to zažije)}Jsou pokušení provázející církev po celé dějiny…

Bůh je naší budoucností, avšak budoucnost není naším Bohem. Idolatrie pokroku je naivní evoluční optimismus. Darwinova teorie o pokroku vítězství silných nad slabými je mýtus. (Dnes se pohlíží na přírodu s potřebou spolupráce kompatibility, společnou cestu)… Teilhard de Charden – motor vývoje je spolupráce a partnerství, vzájemné uznání ne boj o přežití).

I v době Ducha (jak o něm psal Jáchym z Fiore) nezapomínáme na Ježíše Nazaretského, na jeho lidství – jer nám oknem k univerzálnímu Kristu, ke kosmickému bodu Omega)

Vnitřní síla náboženství

Mnohé náboženské instituce ztratili svou vitalitu a tím svoji plodnost a svůj vliv – v mnoha ohledech ztratily živý kontakt s hlubinnou dimenzí náboženství – se spiritualitou…. Nauka a morálka je to co je druhotné, protožre postrádají kontakt s vnitřním pramenem, ze kterého náboženství původně vyvěrá – k zakoušení přítomnosti živého Boha v jádru vší existence. Pokud církve nejsou schopny zprostředkovat tuto zkušenost jsou jako slepci vedoucí slepce…Určité podoby křesťsntví se ucházejí o roli náboženského doplnění sekulárního světa…Pokud církve uzavírají manželství s politickými stranami, vždy na to tvrdě doplatí..

Obnova církve musí vycházet z prohloubení spirituality…Spiritualitu nepovažuji za jakousi nadstavbu víry, nýbrž za její srdce… Katecheze není o poučkách a pravidlech. Bez mystagogie, stálého zasvěcování, uvádění a trpělivého doprovázení na cestě zrání osobní víry, zůstává veškeré náboženští na mělčině.

Předpokládaná kontemplativní přístup je vnitřní ztišení a osovobození od předsudků, ideologických schémat, veřejného mínění. Podstatou kontemplativního přístupu je dialogický vztah k realitě. Naslouchám, snažím se porozumět a také odpovídat.

Mistr Eckhart učil, že vnější člověk má vnějšího Boha, vnitřní člověk má vnitřního Boha. (vnějšíhop Boha kritizoval Feuerbach, Nitzsche, Marx, Freud – nesetkali se s vnitřním Bohem)

Katolicita – odpovědnost

Jednota, svatost, katolcita, apostolicita církve v dějinách rostou a zrají, jsou děním. Jednotlivci jsou povoláni se na tom podílet…

Rozdíl od zaslíbeného cíle a skutečnosti nás má vést k pokoře, nikoliv k rezignaci a ztrátě naděje… nepopírat hříšné a temné v církvi, ale neztratit vnímavost a úctu i k nepatrným projevům dobrého co dnes raší, roste a zraje… Po té co křesťané přestali vyhlížet druhý příchod Krista, zabydleli se v myšlence posmrtného blaha jednotlivců.

Podstatným rysem katolicity jen ekumenická otevřenost- být ekumenickým společenstvím – sblížení věřících i s jiným náboženstvím a lidí bez náboženské víry. Ale naše vzájemná jednota nesmí být konečným cílem. Cílem je vytvoření obyvatelného prostoru pro celou lidskou rodinu a soužití s celým božským stvořením.

Existuje vůbec náboženství? Něco co je společného všem různým jevům pod slovem náboženství? Není ta škála jevů natolik různorodá, že tato kategorie přestává mít význam? … Můžeme snad jasně stanovit rozdíl mezi kulturou a náboženstvím?… Koncept náboženství je západní vynález, nezápadní jazyky nemají pro toto slovo žádný přesný ekvivalent…Stále větší počet lidí je zároveň věřící i nevěřící, padla zeď mezi vírou a nevírou. Víra a pochybnosti mohou žít vedle sebe a vzájemně si pomáhat… Povzbuzuji k vnitřnímu dialogu, k tvořivé práci s pochybnostmi, které nedovolují spočinout v umělém ráji hotových odpovědí…

Círvi vyjdi ze sebe

Sv. Benedikt: Každý z bratří je zavázán vyjádřit upřímně a otevřeně své mínění, protože Bůh může promluvit i skrze nejposlednějšího, nejmladšího, čí nejprostšího z bratří.

Celibát. Mohu dosvědčit, že mým řeckokatolickým bratrům nejsou rodinné závazky nezvladatelnou překážkou pro jejich službu.

Myslím, že to, co je na celibátu cenné se může rozvinout jen v řeholních komunitách, kam patří.

Hlavní tíha celibátu není v sexuální abstinenci, nýbrž v samotě e nemožnosti předat své geny dalším generacím. (argument, že Ježíš povolal ke službě jen muže není správný, protože povolal jen obřezané muže – na tom dnes netrváme?)

Celek zjevené pravdy je nevyčerpatelné tajemství a tudíž církev musí pokorně uznat, že v daném okamžiku dějin jej nemůže plně vyčerpat… Věta , že takto jsme to vždy dělali je pro církev jedem.

Jsem si vědom své omezené perspektivy vidění. V různých částech světa jsou perspektivy církve různé. Myslím ,že reforma neproběhne všude dost rychle. A i kdyby se splnila všechna očekávání změn na rovině institucionální struktury, ale nedošlo by ke změně mentality, změny v instituci by v ničem nepomohly… Je třeba změnit mentalitu, duchovní klima… V totalitě v podzemní církvi musel kněz pracovat v civilním povolání a kněžími byly i vysvěcené ženy…

Katolicismus a katolicitu chápu jako dvě různé mentality, dvě různá chápání víry a církve…obě mají své psychologické a kulturně-historické kořeny…Katolicismus je deformací církev do uzavřeného prostoru s ideologií. Pojímá církev jako mocnost… Ani středověká církev nebyla zdaleka tak rigidní a pyramidální jako katolicismus vrcholné moderny na přelomu 19. a 20. století.

Katolicita je darem a projevem Ducha…Projevem je trpělivost, vytrvalost, naslouchání, bdělost a otevřenost…Úsilí o společné dobro, respektuje důstojnost každého i celé planety a vesmíru. Je zbavena všech projevů triumfalismu a klerikalismu.

Je potřeba nových spirituálních a pentekostálních křesťanů, nové spirituální a teologické vnímání působení Ducha svatého v církvi i mimo ni.

Co říká Duch? Matko církvi, vyjdi ze sebe!

Miluj a svobodně věř

Zajímá mne vždy způsob jako člověk věří, jak víra utváří s přetváří jeho život. Jak opravdu miluje Boha. Láska není jen pouhá emoce, ale existencionální vztah, není jen pocit, ale sebe darování.

Křesťanský svět je dnes plný neznámých učedníků. Musíme se otevřít těm, kteří už s námi nechodí…Kdokoliv jde k Otci, en jde skrze Krista i když o tom neví…Čím lépe poznávám svoje tradice i jejich stíny, tím lépe porozumím druhým…Miluji křesťanství, ale ne šovinismem, sebeláskou, narcismem, ale proto že mi pomáhá vážit si a rozumět druhým…Univerzální láska, jak ji ukázal František z Assisi, je sebe překročením k odpovědnosti za svět…Naše lidská láska je jiskrou  plamenem absolutní lásky Boží a proto v sobě nese touhu po absolutnu, po tom co svět nemůže nabídnout.

Alef na Golémově čele

Golem na čele: JHVH  Elohim Emeth – Bůh je pravda. Rabbi smazal písmeno JHVH  Elohim Meth – Bůh je mrtev.

Umělá inteligence dokáže neuvěřitelně rychle a sofistikovaně kombinovat data, není však schopna kontemplativního přístupu.

Nietsche ohlásil dobu smrti Boha. My dnes mluvíme o smrti pravdy. Je otřesena důvěra ve velká slova, v klíčové hodnoty…Pravdu není tedy možné vlastnit, ale nemůžeme rezignovat na její hledání…

To, co tvoří identitu a důstojnost člověka – je schopnost proměny (metanoia)… Místem pravdy není vědomí, ale svědomí…Bůh je pravda – my nejsme její majitelé a nejsme ani majitelé Boha a nemáme si nárokovat Boží roli.

Vánoční

Nemůžeme při slavení příchodu Krista do světa, nechat svět stát před dveřmi kostelů…O příchodu univerzálního Krista mluví apokalypsa…Mžná nalezne náboženské přesvědčení, ale nalezne víru?…Co jsme my , učitelé víry zmeškali, když slyšíme jaké představy mají lidé o Bohu?… Nezapomenuli jsme, že máme být solí země?…Křesťanství má být školou života ve světě jaký zrovna je…Víra nesmí usnout v plenkách…Je potřeba úplné proměny, ne návrat…Vzkříšení je cesta…Smyslem církve je být prostorem, v němž Kristus stále žije ve víře, lásce a naději.

Vyprázdnit peklo

Jak stárnu měknou moje Ano a Ne. Objektivní není totéž co reálné. Skutečné je to co působí….Barvité peklo se přestěhovalo do pohádek… Klíčem k pochopení Kristových slov o peklu je: změňte se, obraťte se, proměňte se, čiňte pokání… Některé věci nepochopíme nikdy a nebo až později… Poklady víry jsou nevyčerpatelné – zůstává prostor pro další hledání…Tvrzení, že souhlas rozumu s pravdami, které církve předkládá patří do muzea teologie…Nejde už o poslušnost, ale společné naslouchání, vzájemné obohacován í, doplňování a společné hledání…Ježíš setoupil do pekel…Do lidské krutosti a pekla duchovní opuštěnosti… Některá náboženství nabízí hříšníkům naději- karmický proces, očistec… Ježíš vstoupil do nejhlubšího pekla s děsivým výkřikem opuštěnosti… Pokud peklo je , tak už je prázdné… i když jsou tu někteří, kteří chtějí aby se peklo zaplnilo jejich nepřáteli, nebo to cat nechtějí být sami… \ježíš však peklo vyprázdnil.

Naplnit nebe

Žijeme převážně ve světě, který jsme sami zkonstruovali, ve svět našich myšlenkových modelů a našich stínů… Obloha je symbolem pro Boží vznešenou krásu, jeho všudypřítomnosti.

Žijeme v čase svatební hostiny….Chléb a víno dostávají nový význam, Hosté u stolu jsou jedním tělem, jedním organizmem. Každé slavení eucharistie je pokrm na cestu… Eucharistie nás vede k přiznání – i toto jsem já, přijmi sebe….Cnost která nejjistěji vede do nebe je pokora.