Lidé kolem mne mají stále větší touhu sdílet své nitro. To je svým způsobem projev mystiky pouštních otců. Vznikají whatsApp skupiny, diskutujeme přes maily. Když k tomu přidáváme i osobní setkávání, je život hezký a příiemný.

A tak sdílím něco z nedávné inspirující mailové komunikace:

„Ježíš se snažil sdělit přímo, a ne prostřednictvím různých myšlenkových úletů, smysl přítomnosti, význam seberealizace. Přesáhl dimenzi vědomí řízenou časem a pronikl do říše věčnosti. Věčnost neznamená nekonečno času, ale vůbec žádný čas. Tak se člověk Ježíš stal Kristem, nositelem čistého Vědomí. Jaká je samotná definice Boha v Bibli? Řekl Bůh: ´Byl jsem a vždycky budu´ Samozřejmě, že ne. To by minulost a budoucnost označilo za realitu. Bůh řekl: ´JSEM, KTERÝ JSEM´. Není tu čas, pouze přítomnost. *Druhý život* Krista je proměnou lidského vědomí, přechodem z času do Přítomnosti, nikoli příchodem nějakého muže nebo ženy. Kdyby zítra přišel *Kristus *, oděný do nějaké vnější podoby, co jiného by nám mohl říci než: ´Já jsem Pravda. Jsem Božská Přítomnost. Já jsem věčný život. Jsem ve vás. Jsem tady. Jsem teď.“

~Eckhart Tolle

odpověď:

Moje žena i já jsme dospěli také k citovanému názoru E. Tolleho – žít s živým Bohem v přítomnosti je jediná cesta jak s ním být. 

Ani minulost a ani osobní představy budoucího, ale nyní , dnes, a jen tak daleko kam vidí mé oči a dosáhnou mé paže a jen takovou silou jakou zrovna vlastním a ne s pocitem, že vše musí být na sto procent. Každý z nás je ten, který zrovna je a není tím co se zdá druhým, nebo co se snaží aby druzí viděli, či neviděli, jen holý a nahý život s spolu s Boží přítomností.

Je však rozdíl mezi mnou a manželkou:

 Já jsem dál vytrvale a rád katolíkem a ona je s Bohem spíše jen s těmi, kteří nepatří institucionálně nikam – např. celá moje rodina. (důvod je jednoduchý, já chodil s babičkou pětiletý do kostelíka a Věra jako malá žila na Václaváku  mimo církve. Dětství je nejstarší a důležitý křen stromu života)

To proč zůstávám katolíkem i když řady katolíků ve světě řídnou i když má církev potíže s pomalým duchovním pochodem  vpřed (pozitivně myšleno -jako Jákob kvůli stáří a charakteru  členů své karavany) , zůstávám u ní  proto, že je mi dovoleno po svém prožívat její dlouhodobě prověřené rituály. Obávám se, že je každý prožíváme jinak. Já je prožívám v rozměru Tolleho – tedy držím se tradice, ale v nímám jinak jejich  význam než jej možná vnímá např. tradičně myslící kněz, který příliš důvěřuje teologii a nedbá už na christologii, mystiky a pod.Lubošp.s.

A další reakce od druhých

Tohle vnímání Boha v denní přítomnosti, v lidech, které potkávám a v situacích, které vznikají zdánlivě náhodně, to je to, co bych chtěl prohlubovat a víc prociťovat, rozlišovat, poznávat…

Jak tomu říká Jarda – chodit s Bohem.  Je jasné, že je to u každého velmi individuální, každý jsme jiný a žijeme v jiných prostředích, potkáváme různé lidi a situace – proto nás Bůh vede a oslovuje každého po svém….a nemusí to být nutně v prostředí církve, může to být i kdekoliv jinde, právě v tom běžném životě. A často mezi těmi opomíjenými, nevyslyšenými, s těmi, kteří si nesou nějaký svůj kříž potají a skrytě…  

a další citáty:

„Bůh působí skrze život, skrze lidi a skrze fyzickou, hmatatelnou a materiální realitu, aby nám zprostředkoval [Boží] uzdravující přítomnost v našem životě,“ vysvětluje Robert E. Webber, když popisuje princip svátosti. Bůh se s námi nesetkává mimo život – esoterickým způsobem. Naopak, [Bůh] se s námi setkává skrze životní události a zvláště skrze svátosti církve. Svátost je tedy způsob, jak se setkat s tajemstvím.“

Každý den máme na výběr, zda se připojíme k radosti, zda se napijeme sladkého vína nezasloužené milosti, nebo zda budeme trucovat jako Jonáš, hádat se o spravedlnost jako zaměstnanci vinice, mít odpor k vlastní rodině jako marnotratný starší bratr

 [https://www.frantiskani.cz/index.php/2022/04/27/setkani-ve-svatostne-realite]R. Rohr:

Jediným Božím úkolem je proměnit smrt v život. To je to, co Bůh dělá s každým novým jarem, každým novým životem, každým novým obdobím, každým novým čímkoli. Bůh je ten, kdo vždy proměňuje smrt v život, a nikdo, kdo důvěřuje tomuto Bohu, nebude nikdy zahanben (Žalm 25:3).

[https://www.frantiskani.cz/index.php/2022/04/21/skrze-vsechno-buh/ ]

Tak jsem se sdílel pro moji radost….