od Jolande Jacobi – edice portál

Kniha pojednává o vědomí a nevědomí a cestě k němu. Pojednává o významu snů. O pojmu Pravé já. Níže jsou výpisky z kapitoly Analytická psychologie a náboženství…

Str 114… Snaha být závislý jen sám na sobě snadno vede k duševní povýšenosti, ke sterilnímu hlubání a k osamocení vlastního já….“Rozmluva“ kterou vede katolík se svým duchovním při zpovědi, je proto nesmírně moudré zařízení církve, jejíž prostředky ovšem pro praktického věřícího sahají ještě mnohem hlouběji… Pro ty co ke zppvědi nechodí je práce s psychoterapeutem nouzovou výpomocí.

Str 138… Prohloubení a rozšíření vědomí zvědomením obsahujících v nevědomí je duševním aktem osvícení… (sluneční atributy mýtických hrdinů)… Požadavek křesťanské svátosti křtu znamená v duchovním vývoji lidstva mezník nejvyššího významu. \křest uděluje bytostnou duši… idea křtu pozvedá člověka z archaické identity se světem a proměňuje je v nadpozemskou bytost. Fakt, že lidstvo dosáhlo úroveň této ideje, je v nejhlubším smyslu zrozením a křtem duchovního, nikoliv přírodního člověka… str 139…Jung podporuje ty co hledají cestu zpět do církve… pokud rozumí smyslu toho co dělá-stát se vyšším člověkem, který uskutečňuje symbol Krista.

Str 151… analytická psychologie a náboženství… To že Jung odmítá ve svém učení metafyzická hlediska, není gestem skepticismu namířeného proti víře nebo důvěře ve vyšší moc….Náboženské stanovisko pojímá typ jako stopu razidla, vědecké jako symbol neznámého a nepoznatelného obsahu…Náboženská víra je darem z milosti, který nemůže být nikomu nikým vnucen. Náboženství je zjevnou cestou ke spáse…Třebaže jí rozumem nepostihneme, přesto působí, protože naše nevědomí je uznává jako vyjádření univerzální psychické podstaty…Nezměrné poklady naší kultury mohou být zachovány. Otevřeme nový přístup ke starým pravdám, které se pro nesrozumitelnost své symboliky naší době ztratily. Člověku chybí porozumění, které by mu mohlo pomoci k víře. Jung ví o škodlivých následcích vnucených pouček, přijatých bez reflexe, pod vlivem tradice… Musí vyrůstat přirozeně, ne uměle naroubované…. Věřící bude v zážitku hlubokých symbolických obsahů své duše nacházet věčné zásady, které mu Boha v jeho nitru tisíckrát potvrzují a stále mu připomínají, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu… Kdo jednou šel touto cestou, ví, že vede zážitky, jejichž reprodukce se vymyká jakémukoliv slovnímu popisu, je možné je srovnávat jen s extázemi mystiků a zasvěcenců všech dob….proces individuace k vědění ze zkušenosti…reality jsou skutečně prožívány, takže se staly neotřesitelnou jistotou…

Str 152… Na počátku života musí člověk nejprve vybřednout z dětství, které ještě zcela spočívá v kolektivním nevědomí, k rozlišení a vymezení svého já. Musí najít své místo v reálném životě a zvládnout úkoly, které z něho vyplývají. (sexualitu, povolání, sňatek, potomstvo, kontakty a vztahy….člověk má dva cíle: prvním je cíl přírody (potomstvo) a druhý cíl je duchovní, přesahující přírodního člověka… Vybudovat dokonalou osobnost… a pak se zaměstnávat vnitřním světem, znovu splynout s kolektivní psychikou, z níž se jako dítě vynořil…začátek a konec se spojují… smrt ztrácí svoji hrozivost a může být zapojena do celku života…vznik pravého já je však souzen jen nemnoha lidem… jen tvůrcům kultury, na rozdíl od těch kteří přispěli pouze civilizaci, jež je plodem rozumu.

Kultury tvoří duch….západní člověk ztratil přirozený vztah ke svému nevědomí, stal se pudově nejistým…tento problém nelze vyřešit zákonodárstvím a umělými zásahy…začíná změnou jednotlivců… jedině nakupení individuálních proměn může přivodit kolektivní řešení…Zodpovědnost a úkol tvořit kulturu budoucnosti spočívá více než kdy jindy na jednotlivci.