Obrácení je vždy přechodem od života zaměřeného na sebe sama k životu, v němž je středem existence Bůh. Je to také přechod od vnějšího pohledu, kde převládají činnosti, rozptýlení, vztahy nebo vnější dobra, k vnitřnímu pohledu, který převrací všechny naše hodnoty a umožňuje nám vidět život jinak, otevírá nás láskyplnému poznání Boha, osvobozuje nás od jakési hluchoty a umožňuje nám slyšet volání Pána a zároveň nám dává prostředky, jak na ně odpovědět. Svatý Augustin to vyjadřuje ve svých vyznáních: „Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a přece tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Ty jsi byl uvnitř a já venku, a tam jsem tě hledal, a já znetvořený, vrhl jsem se na všecky krásné tvory, jež jsi stvořil. Ty jsi byl se mnou, ale já jsem nebyl s tebou. Vzdalovalo mne od tebe vše to, co by vůbec nebylo, kdyby nebylo tebou. Ty jsi volal, křičel a přehlušil jsi mou hluchotu. Ty ses skvěl, zářil a zahnal jsi mou slepotu. Tvá vůně mě zaujala, vdechl jsem ji a dychtil jsem po tobě. Okusil jsem tě a lačním a žízním po tobě. Dotkl ses mne a vzplanul jsem touhou po tvém pokoji“ (Svatý Augustin, Vyznání 10,27).

Online exercicie v adventu 2025 se svatou Marií od Ukřižovaného: Cesta chudých Páně

„Můj příbytek bude mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“ Ez 37,27