Ai mi pomohla zjistit , že všechny stopy co jsem v poušti internetu zanechal, jsou stále na místě a vítr času je nerozfoukal. Tak některé z nich po letech zveřejním. Jeden za druhým…

Proč jsme připraveni zraňovat křesťanství?

13. září 2012

Vyplatí se dobro? Máme být dobří, protože to přináší užitek, nebo proto, že dobro je správné? Je vůbec dobro k něčemu užitečné?….

Stručné a soukromé výpisky z knihyEkonomie Dobra a zla od Tomáše Sedláčka navozují atmosféru:

Všichni členové společnosti se navzájem potřebují a zároveň jsou vystaveni možnosti vzájemných zranění. Kde potřebná pomoc vyvěrá z lásky, z vděčnosti, z přátelství a vážení si sebe navzájem, tam se společnosti daří…pokud se lásky a soucitu nedostává, neznamená to však, že se společnost rozpadne. Společnost může fungovat i na základě principu užitečnosti, skrze námezdní výměnu zboží dle vzájemné dohody. Společnost však nemůže fungovat, pokud její členové jsou neustále připraveni se navzájem zraňovat. (z knihy Teorie mravních citů)

Různé myšlenkové proudy:
Pro Kanta je morálním činem jedině akt vykonaný nezištně, překonáním sebe sama.
Stoikovénejsou tak přísní – neodmítají odměnu za dobrý čin – odměna však nessmí být motivem činu.
Křesťanstvímá blízko k netečnosti vůči užitku. jejich ideál je však náročnější než ideál stoiků, protože nachází chřích i v myšlenkách. Miluj Boha a vše je povoleno (Augustýn). Kdo miluje Boha, oná výhradně z dobré pohnutky.
Hebrejské učeníje více zpřízněno s pozitivním vnímáním užitku. Člověk se má radovat ze svých dnů. Tělesné touhy nepranýřují. Odměnu za své činy neodsouvají až na onen svět. Požitkům však dávají hranice a odsuzují honbu za nimi.
Utilitarismus není sobecký a upřednostňujevšaak dobro celku.
Epikuroshodnotí moralitu svých činů výhradně podle užitku. Snaží se však zlo minimalizovat.
Ekonomie se dnes snaží vše převést na sebelássku a kalkul (toho se neodvážil ani Epikuros). nezabývá se osobní moralitou, protože nevidditelná ruka trhu přetaavuje neřesti v obecné blaho.
Mandeville– čím méně budou poctiví jedinci, tím lépe se bude dařit celku. Soukrromé neřesti působí obecné blaho.
Osa otázek ohledně dobra se tedy line od kladného pólu Immanuela Kanta, který požaduje nezištné dobro až po záporný názor Mandevilla, podle kterého všeobecné dobro vede k úpadku.

Křesťanéjsou jenom poutníky a cizinci na cestě do Otcova domu. To přesně odpovídá Kantovu: překonat sám sebe a nezištně konat dobro. Usilují o to být na opačné straně nežli dnešní svět, který se řídí Mandevillovou ekonomií. 

A to je podvědomýmdůvodem nepřátelských postojů vůči křesťanství.

Oponentura:Křesťané velmi často nekonají co mají konat. Máme proto právo je napadat, či dokonce zraňovat. 

Křesťané mohou opravdově oponovat výše uvedenému pouze opravdovou láskou ke konkrétním lidem ve svém okolí a odpouštěním.

To je však často nerealizovatelné, kvůli osobnostním poruchám, které mají křesťané stejné jako ostaní lidé, kteří je kritizují. (Je třeba z historie připomenout silnou osobnost 13. století – sv. Františka, který svět ohromil svojí nezištnou láskou ke komukoliv – tedy křesťanství lze převést z teorie do praxe. Pravdou však je že se jej podařilo napodobit jenom několika jednotlivcům. např. matce Tereze.)

Proč jsme připraveni zraňovat křesťanství v ČR? 

Protože stojí na opačném konci všeobecného postoje k životu. Stejně tak na opačném konci stojí romové, bezdomovci a pro někoho ještě další etniky…

Problém majetku institucionální církve, představuje proto snadnou kořist pro nepřátele křesťanství. Stojí-li křesťané, jak říkají, na opačném konci, proč chtějí majetek jako ho chceme my. Neměli by být jiní? Obzvláště v tom, že by neměli mít majetek, který by mohl být náš.

Možná, že tedy náš postoj ke křesťanství je zaviněn jenom tím, že jsme líní se dívat na události kolem nás z více úhlů, řešit naše postoje více do hloubky. To nás vede k tomu, že jsme připraveni zraňovat a už nezkoumáme skutečné důvody, proč tak činíme. Je to prostě zažité a automatické.

Na závěrr ještě jednou varování z knihy teorie mravních citů:

Společnost může fungovat i na základě principu užitečnosti, skrze námezdní výměnu zboží dle vzájemné dohody tedy bez vztahů. Společnost však nemůže fungovat, pokud její členové jsou neustále připraveni se navzájem zraňovat.(z knihy Teorie mravních citů)

Zdroj: https://blog.idnes.cz/luboskolafa/proc-jsme-pripraveni-zranovat-krestanstvi.Bg12091414

Předběhla nás Kuba?

3. dubna 2012

Havana – Velikonoční Velký pátek bude letos na Kubě svátečním dnem. Oznámila to dnes místní vláda, podle níž o to požádal při své návštěvě tento týden papež Benedikt XVI.

Asi čtyřicet států uznává Velký pátek jako den pracovního klidu, mezi nimi například Austrálie, Brazílie, Kanada, Německo a Spojené království. V Rakousku mají nárok na den volna pouze evangelíci, starokatolíci a metodisté. Letošní rok se přidala i Kuba a vláda Kuby bude jednat o trvalém svátku velkého pátku a vánoc.

Mám i já zastávat názor, že u nás by měl být Velký pátek svátkem? Myslím, že ano.

Kristus, spasitel lidí, zemřel na Velký pátek. To je důvod pro mne , jako katolíka.

Další důvody?

Češi využijí další den volna k pobytu na chatách, v přírodě. Nebudou (až na věřící) držet ani půst, ani si neudělají volno k duchovnímu přemýšlení.  Přesto jsem pro volno. Přírodu přece stvořil Bůh a příroda je výtečnou kulisou pro rozjímání nad způsobem našeho života.

Češi využijí volno k práci ve svých domácnostech, na chatách a chalupách. Nebudou sice podporovat tržní hospodářství, nebudou vydělávat pro své zaměstnavatele, ale budou mít volno od roboty, tak jako to bylo za vlády šlechty. Odpočinutý nevolník (zaměstnanec) lépe překoná jarní únavu, bude více aktivnější v práci, protože doma už bude mít vše hotovo.

Češi využijí další den k válení se před televizí, protože možná bude špatné počasí. Stejně jsem pro volno. Zvláště, když stát, který dnes řídí kde co, by přece mohl dát prostor více duchovních, oduševnělým programům, které by  vyučovaly lepší morálce a mravnosti. Tolik jí potřebujeme (nejen my, ale celá Evropa)

Češi chodí málo do muzeí, na výstavy a všude tam, kde se platí. Já vím, že už jsou jednou v roce některé akce zdarma. Ale příležitostí vzdělávat národ není nikdy dost. A navíc věřící by mohli být aktivní na veřejných prostranstvích nějakou rozumnou a kulturní evangelizací. A lidové zvyky? Při těch je legrace.

A nyní absurdní myšlenka, zavánějící komunismem. Co třeba povzbudit turisty, cyklisty aby uklidili turistické a cyklistické stezky, aby si lidé uklidili před paneláky. Asi je to sience fiktion. Ale nesblížil by tento pokus sousedy a vztah k okolí?

Jsem pro pro pracovní volno o Velkém pátku i když je v Čechách věřící jen každý desátý člověk.

Nemyslím si, že v Čechách musí jít nutně jen o církevní svátek. Nakonec o to nejde ani v absurdistánu jako je Kuba. Ale myslím, že při troše myšlenkové investice moudřejších lidí, nežli jsem já, by se dalo tohle druhé největší volno v roce rozumně využít ve prospěch všech a navíc i ve prospěch větší víry a naděje. Někdy zdánlivě málo ekonomická investice, může přinést větší přínos, nežli stereotipní otrocká práce.

Zdroj: https://blog.idnes.cz/luboskolafa/predbehla-nas-kuba.Bg12040403