Bratři kapucíni přišli do Čech před 426 lety. Do Sušice na pozvání od města přišli v roce 1644.Základní kámen kostela sv. Felixe byl položen 17.9.1651 a vysvěcen by 24.10. 1655. Zasvěceb sv. Felixi z Canalice a kapucínksý klášter byl dostavěn 1668.

Milostný obraz P. Marie Bolestné ze 17.století dostal hrabě Jindřich Michael Nyzrle z Chodů od saského kurfiřta za diplomatické sluby. Když jeho třetí manželka Alžběta Eleonora očekávala porod, byl zavěšen nad její postelé na zámku Lčovice u Prachatic a tam došlo na zelený četvrtek 1.4.1649 k této události: Oba manželé byli pokročilého věku. Narozené dítě nejevil známek života. Manžels s neživým dítětem v náručí prosil Matku Boží o pomoc a počal na dítě dýchat. Dítě po chvíli ožilo a chlapec byl hned pokřťen a dostal jméno František Michael. Dožil se naknec na tehdejší dobu vysokého věku – 60 let. Při děkování za záchranu dítěte začala na obraze z čela P. Marie kapat krev. Kapky dopadly do otevřené modlitební knihy pod obrazem. Obraz i kniha byly věnovány r.1650 do klášterního kostela sv. Felixe v Sušici. Po vyhnání kapucínů v roce 1950 a obsazení kláštera se modlitební kniha ztratila. Sušice po celou dobu byla vyhledávaným potním místem.

Jak jsme se stali blízkými kapucínům

Měl jsem o rok a půl staršího bratra Jana. V roce 1943 mu za války bylo 8 let a dostal zánět středního ucha, který přešel v zánět mozkvých blan s velmi vysokými horečkami. V nemocnici v Sušici mu prosekli lebeční kost za uchem, aby odešel hnis. Rodiče denně chodili do kapucínského kostela k milostivému obrazu prosit Matku Boží o pomoc a přímluvu. Stav bratra se postupně zlepšoval. Primář nemocnice odmítl poděkování za uzdravení se slvy , že to byl zázrdak. Další dva pacienti se stejnou nemocí totiž zemřeli. Bratr byl nemocen téměř rok a tak dobrovolně opakoval třetí třídu a od té doby jsme chodili do stejné třídy a žili jsme jako dvojčata. Rodiče měli z uzdravení syna velkou radost a tak nás oba v r. 1946 přihlásili k ministrantské službě u bratrů Kapucínů. V té době zde byli tři bratři – dva kněží a bratr. Byli nanás velmi hodní a my jim opláceli dětskou láskou. I po tolika letech si vzpomínám na kvardiána p. Aleše Josefa Cihláře z Českomoravské vysočiny. Je až dodners pro mě vzorem statečného kněze, řeholníkja a mučedníka. Za to, že pomohl několika mladým lidem k přechodu za hranice byl za „velezradu“ odsoutzen k 12 letům vězení a to v době, kday onemocněl TBC. Náš Pán kjej ale neopustil, dožil se svobody\ a zemřel v roce 2008 ve věku 94 letz. V roce 1950 zbývající kapucíni museli odejít. Přesto se kapucínská výročí a slavnosti dál v Sušici udržovaly.

Další zajímavý zážitek začal v roce 1993. Do kapucínského klášterav Sušici se vrátili tři staří bratři. Ještě ti z minulé generace. Přijali jsme je s radostí jako členy rodiny. Říkali jsme jim naši dědečkové. P. Polívková se o ně vzorně starala po celý den a záskala přezdívku Matka sušického kláštera. První odešel na věčnost bratr Konrád Staněk v roce 1996. V roce 2001 umírá kvardián P. Norbert Harant. Oba jsou ppochování v kapcínské hrobce v Sušici. P. Bonfiol Bošek pro nemoc odešel do kapucínského kláštera v Praze na Hradčanech., kde prožil ještě dalších osm let a zermřel ve věku 91 let. Tak sokčila bohulibá činnost našich „milých dědečů)ků“

V roce 2007 přichází do Sušice „mladá generace“ kapucínů a s velkým nasazením se pouští do práce. Je jí velmi mnoho. DFošlo k přestavbě kláštera.

A tak v roce 2012 zakládají – či spíše obnovují- III. Řád sv. Františka. Ten byl vždy spojen s bratry kapucíny a jejich způsobem života nejen v Sušici, alei v širokém okolí.Největší rozkvět terciářů byl kolem r. 1850, dy radní a později purkmistr Sušice řídil III.

 Řád s více jak 200 členy a s několika členy baronských a rytířských rodů u okolí Sušice. Purkmistr  Jiří karl je pochován v kapusáínské hrobce.

22.5.2013 jsme s manželkou vstoupili do kandidatury. Patronací byl pověřen br. Frantiušek Rerichl a každý měsíc se nám věnoival formátor Luboš Kolafa z Plzně. Nově vzniklé společenství je stále dodnes živé.

Já jsem přijal řeholní jméno po patronu klášterního kostela sv. Felix. Setkávání s bratry kapucíny a s tericiáři je pro mne a mojí ženu vždy svátkem

Felix Václav Šmídl – kronikář III. Řádu v Sušici

Rukou psaný text  (viz foto) přepsal Luboš Kolafa