Ghándí

Jediný způsob jak najít Boha, je odhalit jej v jeho Stvoření a ztotožnit se s ním.

Vím, že Boha nemohu najít tak, že se izoluji v jeskyni někde v Himaláji. Musím sloužit svým spoluobčanům. Bůh mne zasadil mezi obyvatele Indie, zpronevěřil bych se mu, kdybych jim nesloužil. Snažím se dostat na úroveň ponížených tím, že jim sloužím. Sloužit je mé náboženství. Nestarám se o budoucnost.

Příst na kolovrátku, odříkávat růženec nebo zpívat Boží jména, to všechno směřuje ke stejnému cíli, učím se sloužit.

Nemohu strádajícím přinést jiné poselství, pokud jim nepřinesu posvátné poselství práce. Jen tak dosáhnu seberealizace. Pravým učením lidského těla je služba. Zapřít se a sloužit přináší radost. Ten, kdo chce sloužit, nemyslí na vlastní pohodlí a péči o něj přenechává Bohu. Ke skutečné pokoře patří zapomenout na sebe sama. Sloužit druhým bez pokory je egoismus a egocentrismus.

Nedělejte si starost o sebe, přenechte veškerou starost Bohu.

František (Ai)

František z Assisi chápal službu jako klíčový projev křesťanského života, úzce spojený s pokorou, chudobou a láskou k bližnímu. Věřil, že Boha je třeba hledat nejen v modlitbě, ale především v tichu a v praktické službě lidem v nouzi. 

Jeho učení o službě zahrnuje tyto hlavní myšlenky:

• Následování Krista v chudobě: František opustil bohatství své rodiny, aby žil v absolutní chudobě a sloužil druhým, což považoval za nejvěrnější následování Ježíše Krista.
• Pokora v jednání: Služba pro něj nebyla jen o pomoci, ale postoji srdce – o pokoře, která spočívá v tom, že se člověk necítí nadřazený, ale maličký a ochotný sloužit i těm nejposlednějším.
• Láska k bližnímu: Služba vyrůstala z jeho hluboké lásky k Bohu, která se projevovala v konkrétních činech lásky ke všemu stvoření, zejména k lidem.
• Konkrétní činy: Jeho spiritualita zdůrazňovala přechod od slov a diskusí k reálné, každodenní pomoci. Známý citát, který je mu často připisován, ačkoliv jeho autorství je sporné, dobře vystihuje jeho přístup: „Začněte tím, že děláte to, co je nezbytné, pak to, co je možné a znenadání to, co je nemožné.“
• Zvěst smíření a pokoje: Skrze službu a osobní příklad šířil František zvěst smíření, pokoje a dobra, což bylo v protikladu k tehdejšímu rozrůstajícímu se materialismu a sporům. 

Františkův odkaz inspiruje lidi k praktické službě a k hledání Boha v každodenním životě a v potřebách druhých. Informace o jeho spisech a učení lze najít na stránkách františkánů nebo v databázi životopisů svatých na Catholica.cz. 

Papež František o službě (Ai)

Papež František chápe službu (diakonii) jako základní povolání každého křesťana a klíčový projev víry, který se inspiruje Kristovým příkladem mytí nohou učedníkům. Zdůrazňuje, že pravá moc nespočívá v ovládání druhých, ale v péči o nejslabší. 

Hlavní body jeho učení o službě zahrnují:

• Láska v činech, ne ve slovech: František neustále vyzývá k přechodu od teoretické víry k praktické službě. Láska a charita musí být konkrétními činy pomoci druhým.
• Sebeobětování a nezištnost: Služba vyžaduje zapomenout na sebe a myslet na druhé, což je nezištné a bez očekávání odměny. Ježíš učí být služebníky, jako byl on sám.
• Péče o nejslabší: Papež zdůrazňuje, že velikost člověka se měří službou těm nejpotřebnějším – chudým, nemocným a marginalizovaným. Skutečná síla je v péči o slabé.
• Odmítání moci a sobectví: František varuje před „láskou k penězům, úspěchu nebo moci“, které vzdalují od Boží lásky a vedou k sobectví a zneužívání druhých. Služba je protikladem touhy po kontrole a dominanci.
• Komunitní a společenský rozměr: Služba není jen individuální záležitostí, ale vyzývá také univerzity a instituce, aby přehodnotily modely rozvoje a inspirovaly ke komunitní službě, která se dotýká sociálních nerovností a péče o společný domov (encyklika Laudato si‘).
• Osobní setkání: Víra je setkáním, které má vést ke službě. Papež často mluví o nutnosti „riskovat službu“ – to znamená jít mezi lidi a potkávat Boha v tvářích těch, které potkáváme každý den. 

Papež František tak navazuje na odkaz svatého Františka z Assisi a zdůrazňuje, že křesťanský život je životem pro druhé, životem služby. Dokumenty a homilie papeže Františka jsou dostupné na oficiálních stránkách Vatican News. 

Osobnosti světa o službě

Mnoho významných osobností napříč historií i kulturami vnímalo službu druhým jako základní smysl lidského života, ctnost, která povyšuje člověka nad jeho vlastní zájmy, nebo jako cestu ke skutečnému štěstí.

Zde jsou vybrané výroky a myšlenky světových osobností o službě:

Filozofové a duchovní vůdci

• Mahátma Gándhí: „Nejlepší způsob, jak najít sám sebe, je ztratit se ve službě druhým.“ a „Buď změnou, kterou chceš vidět ve světě.“
• Matka Tereza: „Nezáleží na tom, kolik toho uděláme, ale kolik lásky do toho vložíme.“ a „Dávejte své ruce, abyste sloužili, a svá srdce, abyste milovali.“
• Albert Schweitzer: „Povolání každého člověka je sloužit.“ a „Jediné, co vím, je, že ti z vás, kteří budou skutečně šťastní, jsou ti, kteří hledali a našli způsob, jak sloužit.“
• Martin Luther King, Jr.: „Každý může být skvělý, protože každý může sloužit.“ a „Nejnaléhavější a nejtrvalejší otázkou života je: Co děláte pro druhé?“
• Buddha: „Tisíce svíček lze zapálit z jediné svíčky a život svíčky se nezkrátí. Štěstí se nikdy nezmenší, když je sdíleno.“ (Parafráze myšlenky o sdílení a službě) 

Státníci a humanitární pracovníci

• Winston Churchill: „Živíme se tím, co dostaneme, ale žijeme tím, co dáváme.“
• Nelson Mandela: Ačkoliv přímo nesloužil v náboženském smyslu, celý jeho život byl příkladem služby ideálu rovnosti a svobody, zdůrazňoval usmíření a práci pro blaho všech občanů Jižní Afriky.
• Albert Pine: „To, co děláme pro sebe, zemře s námi. To, co děláme pro ostatní a pro svět, zůstává a je nesmrtelné.“ 

Tyto osobnosti sdílejí přesvědčení, že služba druhým je nejen morální povinností, ale i zdrojem osobního naplnění a smyslu života.