Bratr Sebastián Smrčina

František nechtěl být otrokem systémů a plánů

Sice nechtěl zakládat řád, ale když rozeznal, že mu Pán dal bratry, šel se dovolit papeže. Nikdy nechtěl být otrokem systému, ale chtěl vždy aktuálně odezírat Boží vůli v souvislosti se situací v okolí. Nechtěl se nechat systémem okrást o svobodu. Nechtěl uvíznout v těžkopádném systému. Systém uznával ( napsal řeholi), ale doufal , že systém bude pomáhat ne zotročovat.

Dá se shrnout, že prosazoval OPROŠTĚNOST s tím, že hledal rozlišení. Zvoleného ministra však poslechl i když nesouhlasil.

Nebojte se

František se nebál spolehnout se na vedení Duchem. Nic si sebou neberte…. Prosazoval jednoduchost, prostotu, svobodnou strohost. Poznal, že kdo vydrží chudobu najede na Boží hlubinu. Chudoba nás všechny nakonec obejme růstem v Duchu Božím. nebojme se i nedobrovolné chudoby.

Radujte se

František měl nemoci, slzami vyplakané oči. Ale žil tak, aby i v jeho slzách byla radost. Opravdová radost pramení z bolesti, vyvěrá z kříže. Bolest vytváří v našich srdcích prostor pro Krista. A tak by měla být naše vnitřní radost vidět skrze náš pokoj a dobro. Chceme naplňovat své okolí pokojem a dobrem. Není důležité co děláme, ale jak to děláme. Františkánství nemá předmět činnosti. Tam, kde jsme máme být kamarádští.