Svatý Benedict-Joseph Labre terciář sv. Františka z Asissi
- dubna -svátek
Dětství a mládí – touha po kontemplaci
Benedict-Joseph Labre se narodil v Amettes (Francie) v diecézi Arras jako nejstarší z rodiny s patnácti dětmi. Labreho strýc, farář, ho ochotně přijal a ujal se jeho rané výchovy ke kněžství. V šestnácti letech se Benedikt-Josef obrátil na svého strýce, aby se stal trapistickým mnichem, ale rodiče mu řekli, že bude muset počkat, až bude starší. Labre se vydal do opatství La Trappe, aby se přihlásil do řádu, ale nesplnil jejich požadavky. Nebyl plnoletý, byl příliš křehký, neměl žádná zvláštní doporučení. Později se pokusil vstoupit ke kartuziánům a cisterciákům, ale každý řád ho odmítl jako nevhodného pro komunitní život. Asi šest týdnů byl postulantem u kartuziánů v Neuville. V listopadu 1769 byl přijat do cisterciáckého opatství Sept-Fonts. Po krátkém pobytu v Sept-Fonts se jeho zdraví zhoršilo a bylo rozhodnuto, že jeho povolání leží jinde.
Tulák po církvi
Labre pociťoval hlubokou touhu, která, jak věřil, byla inspirována Bohem a ovlivněna příklady Alexia z Říma a františkánského terciáře, poutníka svatého Rocha. Tato touha ho vedla k tomu, že „opustil svou vlast, rodinu a veškeré světské pohodlí, aby žil nový druh života – života, který byl nesmírně bolestný a kajícný. Místo aby hledal samotu na poušti nebo v klášteře, rozhodl se putovat světem jako poutník a navštěvovat slavná místa křesťanské zbožnosti“.
Vstup do III. řádu
V roce 1778 vstoupil Labre do třetího řádu svatého Františka a zavázal se k životu v chudobě a poutnictví. Nejprve pěšky putoval do Říma a živil se tím, co se mu podařilo získat žebráním. Poté procestoval většinu významných evropských svatyní. Navštívil různé svatyně v Loretu, Assisi, Neapoli a Bari v Itálii, Einsiedeln ve Švýcarsku, Paray-le-Monial ve Francii a Santiago de Compostela ve Španělsku. Během těchto cest vždy cestoval pěšky, spal pod širým nebem nebo v rohu místnosti, oblečení měl zablácené a otrhané. Žil z toho mála, co dostal, a o to málo, co dostal, se často dělil s ostatními. Uvádí se, že mluvil jen zřídka, často se modlil a tiše přijímal urážky, kterých se mu dostávalo.
Žebrák – blázen pro krista
Tímto jednáním Labre následoval roli žebráka, „blázna pro Krista“, který se častěji vyskytuje ve východní církvi. Mnoho hodin trávil v adoraci Nejsvětější svátosti. Zejména při rozjímání nad trnovou korunou často upadal do mdlob a během těchto stavů prý levitoval nebo bilokoval. Říkalo se také, že uzdravil některé další bezdomovce, které potkal, a že jim rozmnožil chléb. V posledních letech svého života (po třicítce) žil v Římě, nějaký čas bydlel v ruinách Kolosea a odcházel jen na každoroční pouť do svatyně Panny Marie Loretánské. Ve městě byl známou postavou a pro svou oddanost eucharistické adoraci byl znám jako „světec čtyřiceti hodin“ (neboli Quarant‘ Ore).
Zemřel v Římě 16. dubna 1783.
Ihned po jeho smrti ho lid prohlásil za svatého. Papežové Pius IX. ho blahořečili a Lev XIII. ho prohlásil za svatého církve.
Prameny:
https://geocities.ws/atonement/labre/
https://aleteia.org/2021/05/13/benedict-xvi-called-him-one-of-the-most-unusual-saints
https://jeunessefranciscaine.wixsite.com/france/saint-benoit-joseph
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Napsat komentář