Použiji několik znázornění. Proč několik? Protože se kvůli rozdílnosti každého člověka nelze dobrat k poznání celé pravdy. A ještě dodávám, že v této úvaze hodnotím dokonalost a nedokonalost jako sobě rovnocenné.

Jeden obyvatel

Jestliže na ostrově žije pouze jeden člověk může svojí pílí dosáhnout dokonalého štěstí a harmonie. Je této povahy a vkusu či estetického nahlížení:

– nařezané dříví úhledně srovnává do hranice jejíž čelo je úžasně rovné

– nasbírané plody má úhledně uložené v bedýnkách. A má-li ovoce stopky, pak jsou všechny směrem nahoru a žádná není obráceně.

– ohniště po použití nechá vychladnout a popel z něho odkládá do příslušné nádoby. Ohniště je pak čisté a připravené do budoucího požití

dva obyvatelé

Na ostrově se objeví druhý obyvatel. Má samozřejmě jinou povahu, vkus a náhled na to co je estetické a harmonie je ohrožena rozdílností povah a názoru.

Druhý člověk je této povahy a vkusu či estetického nahlížení:

– Nařezané dříví nahází na nesourodou hromadu. Důvodem není jen jeho vědomí, že jej stejně nakonec všechno spálí a pak hromada zmizí. Ale druhým důvodem je, že hromada mu připadá tvarem líbeznější, než úhledně poskládaná  hranice.

– Nasbírané ovoce ukládá také do bedýnek, ale nevěří tomu, že ke správnému uskladnění je nutné mít všechno ovoce stopkou nahoru.

– ohniště nechá klidně plné popela a oharků a do nádoby je uklidí až před dalším vařením na ohni.

Úvaha o oběti soužití

Jestliže chtějí oba žít v harmonii, musí každý z nich ubrat padesát procent ze svého náhledu na vkus a estetiku, aby se snášeli a přátelili.

Jestliže na ostrově budou žít čtyři lidé, musí každý z nich ubrat jen dvacet pět procent ze svého náhledu na vkus a estetiku, aby se všichni čtyři mohli snášet a přátelit v družném popíjení vínečka u grilovaného masa na ohništi.

Jestliže na ostrově bude žít deset lidí, pak každému z nich stačí ubrat jen deset procent.

Samozřejmě, jestliže se rozejdou a rozdělí po dvou osobách, pak najednou musí ubrat každý z nich v soužití opět padesát procent.

Jestliže na ostrově bude žít sto lidí, nebude už soužití tak snadné, protože sto lidí se už nesnadno domlouvá na harmonii. Sto lidí se rozdělí například do deseti skupin po deseti.

Každá skupina si vytvoří svůj originální náhled na vkus, estetiku, vytvoří si svá pravidla pro přátelství, soužití. Vytvoří si svoje originální rituály pro každodenní a sváteční dny.

Následně vzniknou i různá náboženství.

rodina

Jestliže je lidskou přirozeností soužití muže a ženy, nebo jinak genderově sestavené dvojice, pak soužití dvou vyžaduje padesáti procentní ústupek ze svého náhledu na vkus a estetiku, aby se snášeli a přátelili. A dokonce se odvažuji dopustit úvahy, že bude třeba opracovat – alespoň částečně – i svoji vrozenou povahu. To lze, pokud je na pořadu dne oboustranná touha po přátelství a jako nástroje je používána láska.

Aby soužití dvou nevyžadovalo tolik námahy, je další přirozeností mít rodinné přátele a vyhledávat občasné setkávání. Sejde-li se jich na párty deset, pak už každý jednotlivec odevzdává ze sebe jen deset procent – a to je úleva z každodenní rutiny. Společenství pomáhají lépe snášet všední dny, kdy se odevzdáváme jeden druhému kvůli mírovému soužití.

Většina rodin v historii řešila společenství tím, že si pořídili děti a ty je naučili novým náhledům na harmonii, vkus a estetiku. Každé nové děcko je totiž úplně rozdílné od předešlých.

A tím končím úvahu o soužití dokonalosti s nedokonalostí v lidském stádečku.

O velikosti ostrova nyní hovořit nebudu. Nárůst počtu jednotlivců na ostrově, povede k úměrně se zmenšujícímu prostoru pro jednotlivce. Malý prostor pro život, nedostatek dřeva na topení, nedostatek ovoce, povede samozřejmě nakonec k disharmonii, nepřátelství a k válce. Ale to už je jiné a smutnější téma úvahy o člověku.