Měsíc: Říjen 2024


  • Křesťanství je nádherný systém psychoterapie. Léčí utrpení duše.

  • I po osmi stech letech ja sv. František bezpochyby nejoblíbenějším světcem na světě – ctí ho v každé zemi, dokonce i světští lidé a lidé jiných vyznání. To pod vlivem jeho úžasných vlastností spojených s romantickými gesty, která někdy navozují sentimentální dojem. Ale za tím vším stojí sv. František jako ten, kdo učinil Ježíšovu cestu…

  • sme povoláni jsme kontemplativnímu životu uprostřed činnosti Důvěřovat v Boha a milosrdně jednat vůči bratřím. Milosrdenství je oběť, která je Bohu milá. Trpělivost, mírnost, radost spolu s humorem, odvahu a zápal a otevřenost vůči novému, přebývat v komunitě a zakoušet přítomnost Pána, neustálá modlitba spolu se čtením Písma.

  • Modlitba

    Tajemství života spočívá v samotné existenci. Jsem věřící protože Bůh chce, jsem skrze tebe, jako věřící jsem před ním, jsem Bohem viděný.Uč mě v tichu své přítomnosti rozumět tajemstvím, kterým jsem. A že jsem skrze tebe a před tebou a pro tebe. Uč mě v tichu své přítomnosti rozumět tajemstvím, kterým jsem. 

  • Starý svět stále dál existuje a proto součástí našeho života je i kříž Kristův. V této slabosti působí Boží síla. (2.Kor 4,7-11) Utrpení nás potkávají ve světě stejná jako nás potkávala dříve. Na rozdíl od předešlé doby však nevedou k našemu umenšování, ale získávají podíl na vykoupení a na schopnosti proměny. J

  • Povzbuzení pouštních otců k pokroku v dokonalosti 

  • Jedno j jisté. Izolovaný jedinec je křehký, často bezmocný v této oblasti. Sám může dosáhnout jen velmi málo v dlouhodobě změně či obnově. Potřebuje společný prostor, společný účel, aby se věci hnuly kupředu. V

  • Tímto mezigeneračním dialogem, s Kristovou láskou, budeme moci odpovědět na Otcovu lásku a milovat Ho „celým srdcem, celou duší a celou myslí „ ( Deut 6.5) a milovat své bližní „jako sami sebe“ (Mt 22:39). A ve svém bratrském životě třak budeme „viditelným znamením církve, která je společenstvím lásky“.

  • Hlavním etickým problémem tohoto kapitalismu je vytváření vyskartovaných lidí, aby se pak snažil je skrývat anebo se o ně starat tak, aby už nebyli na očích. Jednou z velkých podob civilizační chudoby je to, že nedokáže vidět své chudé, kteří jsou nejprve vyskartováni a pak skrýváni.

  • Vědomé dýchání nás vrací k našemu bytí, ke svému tělu. Vrací nás také k našim pocitům (rozeznat je, smířit se s nimi, porozumět jejich povaze, utišit je, uzdravit je. Bytí se sestává také z mentálního obsahu.