Autor Ing. Jiří Šenýř

Člověk často a rád žije na úkor druhých. Za průmyslové revoluce to bylo na úkor dělníků. Podnikatelé sice potřebovali prostředky na další rozvoj firem, ale když to přehnali, dělníci se vzbouřili a naučili se stávkovat.

Ke svému životu člověk využívá přírodu. To je správné, pokud je příroda využívána udržitelně. Po drahnou dobu lidské civilizace tomu tak bylo. Používané přírodní materiály příroda doplnila, nepoužívané si příroda vzala zpět (voda, dřevo, sláma, hlína, …).  Vytěžené nerosty se stále recyklovali (měď, železo, …). Jak rostla spotřeba, přestalo se myslet na udržitelnost přírody. Začalo se žít na úkor přírody, protože příroda se (jak se zdálo) neumí bránit. Okrádáním přírody se postupně vytvářela nerovnováha. Narušením biologických procesů mizí biodiverzita, pole ztrácí úrodnost, mizí voda z krajiny, svět je zaplaven věčnými chemikáliemi. Zdá se, že příroda se vzepřela lidské činnosti. Klimatická změna je proces, kterému neunikne žádná oblast světa, ať si politici říkají, co chtějí. Je to proces pomalý, ale trvalý. Jen vědci dokáží odhadovat jeho průběh; a na ně lidstvo ve své většině nedbá. Naučili jsme se žít na dluh. To se nevymstí nám, ale budoucím generacím.

Ekonomové by se měli zamyslet nad tím, jak do kalkulace nákladů zahrnout „přírodu“. Takto získané prostředky použít na udržitelnost přírody. Takové regulaci se bohužel vzepřou všichni: podnikatelům by klesl zisk, spotřebitelům se všechno zdraží. Ti, kteří to udělají dobrovolně, budou biti a neobstojí v konkurenci.