V církvi kolem mě se stále častěji mluví o službě laiků nejen proto, že kněží a bratří je málo, ale i proto, že církev má žít, a ne si jen nechat sloužit. Má se probudit ze svého spánku, vstát ze svých židlí a vyjít ven..

Chápu, že mi senioři 70+ a víc jen ztěžka vstáváme a chodíme, ale i tak… ‚část na společném životě nás obživí, učiní nás radostnějšími a potřebnějšími.

Každý však podle svých sil a schopností. Především s radostí, že smíme kráčet s naším milovaným Pánem.

Pastorální konstituce o církvi „Gaudium et spes“

35 až 36 Řád lidské společnosti

Jak lidská činnost z člověka vychází, tak k němu i směřuje. Neboť když člověk pracuje, nemění jenom věci a společnost, ale zdokonaluje i sám sebe. Mnohému se naučí, rozvíjí své schopnosti, vychází ze sebe a překračuje se. Takový růst je při správném pochopení vzácnější než vnější bohatství, které lze shromáždit. Člověk má větší cenu pro to, co je, než pro to, co má. Podobně také všechno, co lidé dělají pro větší spravedlnost, širší bratrství a lidštější uspořádání společenských vztahů, je cennější než technický pokrok. Tento pokrok sice může poskytnout jakýsi materiální základ povznesení člověka, avšak sám není s to je uskutečnit.

Takže normou lidské činnosti je, aby byla podle Božího plánu a Boží vůle v souladu s opravdovým dobrem lidstva a přitom ponechala člověku jako jedinci i jako členu společnosti možnost plného rozvoje a naplnění vlastního povolání.