Františkánská místa

Klášter minoritů v Opavě

Jsem vděčný mým přátelům, že se nakonec ujal nápad popisovat naše oblíbená františkánská místa v ČR. V seriálu už vyšlo: Klášter Františkánů v Plzni, klášter Hájek u Prahy, Klášter františkánů PMS v Praze, klášter kapucínů v Sušici. Dnes klášter minoritů v Opavě na který vzpomíná sestra Blanka Alžběta Závorková OFS z Opavy.

Kdo další se přidáte a zavzpomínáte na své oblíbené místo spojené se sv. Františkem z Assisi?

Minoritský klášter s kostelem sv. Ducha na Masarykově ulici patří k dominantám Opavy.

Datum jeho založení je datováno do 1. poloviny 13. století. Uvádí se, že mužský klášter mohl být založen roku 1234 piastovským vévodou Měškem.
V novodobé historii byla část kláštera využívána veřejností. Ve 20. letech 20. století zde byla provozována promenádní kavárna Café Philipp. K té byla ve 30. letech 20. století přistavena restaurace U Kiosku, která nabízela vídeňskou kuchyni, na čepu opavský Zlatovar či lahvové Měšťanské plzeňské.
Po leteckém náletu 29.3.1945 byla kavárna s restaurací zničena požárem a jejich torzo bylo strženo. Přesto je vstup do kavárny před minoritským klášterem nadále patrný.
V květnu 1945 byl klášter v důsledku vojenských operací výrazně poškozen při bombardování města.
Opravy trvaly do roku 1947. V roce 1950 byli řeholníci z kláštera deportováni a objekt byl od roku 1956 do roku 1995 zabrán pro zemědělsko-lesnický archiv.
Počátkem 90. let 20. století řád klášter obnovil. Od roku 1991 zde byla umístěna Bezručova čítárna novin a časopisů.
Od roku 2014 patří opavský klášter opět minoritskému řádu.

Převzato z webu minorité Opava: https://www.minorit-opava.cz/

KLÁŠTER V OPAVĚ VNÍMÁM I JAKO MŮJ KLÁŠTER

Do kláštera minoritů jsem se dostala ve svých 15 letech na pozvání do místní scholy. Přiznám se, že do kostela sv. Ducha, který ke klášteru patří, jsem nechodila zrovna ráda. Ale občas jsme tam s maminkou zašly. Vzpomínám, že mi hrozně vadila jeho asymetrie a ani výzdobou mě nepřitahoval. V oněch 15 letech jsem však pozvání přijala a začala nová etapa mého života. Nejen, že jsem poznala a včlenila se do nového společenství, ale postupně jsem v kostele a klášteře našla druhý domov. Otcové tam byli velmi milí. S láskou vzpomínám na otce Maxmiliána Stařinského nebo otce Jiljího Cidlíka, který nám vyprávěl o tom, jak byl za komunistů vězněný. Pak začali v klášteře sloužit otcové z Polska a farnost se stala živou a přívětivou mládeži. Vzpomenu otce Stanislava Gryně, Stanislawa Jaromiho, Kryštofa Skibińského, ale byli i další, kteří nám věnovali svůj čas a byli nám dobrými pastýři. Otec Kryštof zahrnul klášter láskou k dětem a mládeži, díky němu začaly v ČR Františkánská setkání mládeže a v Opavě následně klášter ožil Františkánskými setkáními rodin. Otec Jaromi zase začal opravovat klášter a dal opravit varhany kostela. Co se týče oprav, svědomitě a poctivě na něj navázal současný kvardián kláštera o. Stanislaw Steć.

Dnes mi už klášter připadá běžný, ale v mládí byl pro mne prostorem plným tajemství a tajných chodeb. Úzká tajná chodbička ze zákristie do prostor pro scholu. Zajímavá zimní kaple, kde probíhaly mše svaté pro děti. Tajemné schody nad zpovědnicemi s prostorami zaplněnými starožitnými věcmi. Dřevěné schody na kúr, které jsou podobné těm, po nichž kdysi mohly jezdit koně. A odtud další průchod přímo do kláštera. A z kláštera přes nádherný refektář, který už byl v současné době přestavěn, další průchod do velkého minoritského sálu. Přiznám se, že do dneška jsou místa, která bych ráda viděla, a ještě jsem se tam nedostala😊. Dnes už vím, že asymetrie kostela je stavebně velmi zajímavá, pod podlahami kostela se nacházejí hrobky opavských Přemyslovců, které jsou bohužel veřejnosti nepřístupné a například na chodbě kláštera se nachází nejstarší socha Panny Marie v Opavě. Klauzurní část od jiných prostor odděluje „zlatá brána“. Ale před ní jsou prostory, kde se mohou scházet různá společenství, která klášter ke svým činnostem mohou využívat.

Pro mě osobně je toto místo srdeční záležitostí. Našla jsem v něm obrácení a snad, jak doufám, i svou živou víru. S láskou vzpomínám na společenství mládeže ve zdech tohoto kláštera. V jednom z nich jsem potkala svého manžela. Vzpomínám si, jak jsem tvořila rok, co rok v zimní kapli kostela Getsemanskou zahradu, jak jsem dirigovala scholu, chystala farní tábory pro děti, jak jsem na zdi v klášteře malovala dva svaté Františky (dnes už tam není ani jeden z nich), jak nám Pán žehnal při přípravě Františkánských setkání rodin. Krásný minoritský sál, který kultuře slouží dodnes, nám dával prostor jak pro maškarní karnevaly pro naše děti, tak i k plesům nebo oslavám farních dní.

Klášter se stal domovem i mým dětem, které navštěvovaly v klášterních prostorách scholičku a klub pro maminky s dětmi. Dodnes se ve stejných prostorách potkáváme se společenstvím františkánských terciářů, farní rady či sboru. Ale podařilo se nám oživit i jiná místa, třeba vznikla farní kafárna, či nově využíváme další prostor ke katechezím pro děti. Charita Opava provozuje v klášteře křesťanskou knihovnu, a protože je klášter velký, další prostory se využívají ke komerčním účelům, aby měli minorité možnost se o tento objekt starat.

Prostě se v klášteře a ve společenstvích lidí k němu patřících, cítím jako doma. A i když se nám otcové vyměňují, my zůstáváme. Protože jsme tam DOMA.

Blanka Alžběta Závorková, OFS, MBS SFŘ Opava