Františkánská místa v Plzni

Když ráno vstal, pravil ke svým bratřím: „Kdyby nějaký císař dal svému služebníku jednu zemi, zdali by se tento neradoval? A kdyby mu dal celé císařství, nebyla by jeho radost ještě větší? I já se musím velmi radovat ze svých nemocí a křížů. Musím zůstat silný v Pánu a neustále vzdávat díky Bohu Otci, jeho jedinému Synu, Pánu Ježíši Kristu, i Duchu svatému za tak velikou milost, kterou mi prokázal. Totiž již za živa ujistil mne, nehodného sluhu, svým královstvím. Proto teď složím k jeho chvále, k naší útěše a k povzbuzení bližních novou píseň. Budou to Chvály Hospodinovy za stvořené věci, kterých denně užíváme a bez kterých nemůžeme být živi; kterými však lidské pokolení i velmi uráží Tvůrce a svého Pána. Stále jsme nevděční a zapomínáme na tak velké milosti a dobrodiní, protože nechválíme Hospodina, Stvořitele a dárce všeho dobra, jak toho zasluhuje.“ (Zrcadlo 100, FF 1799) www.ofm.cz článek – Začala připomínka 800 let složení Chvalozpěvu stvoření

V roce 2025 si františkánská rodina připomíná osmisté výročí Chvalozpěvu stvoření.

I my užíváme stvořené věci a chceme chválit za ně Hospodina. Každý máme své místo, kde jsme Bohu blíž. Soukromá místa se však jen těžko popisují, protože jsou plná osobních a těžko popsatelných zážitků v našem srdci, kterým opravdu rozumíme jen my sami a druhým je neumíme úplně sprostŕedkovat, ale přece se o to pokusím

Mým oblíbeným Františkánským místem je kousek úrodné země, zahrádka v zahrádkářské kolonii. Kolem mne žijí dvě kočky, mladý a starý ježek, osm sýkorek a pět vrabců, hnědé a zelené ještěrky, jabloně a třešně, jahody a česnek… Tam rozjímám o Bohu i františkánské spiritualitě a to i za hluku sekaček, cirkulárek a jiných hlasitých zvuků okolních zahrádkářů. Nevadí mi okolní lidé, františkáni jimi byli vždy obklopeni. Ale víc asi nemá smysl mé oblíbené místo popisovat. Znáte takové zahrádky i ze svého života.

A tak jsem si řekl, že snazší bude psát o oficiálních, viditelných místech, která mohou navštívit i druzí lidé a kde také pocítíme blízkost františkánské duchovnosti

Františkánský klášter v Plzni

Přesunu se do historického města Plzně, do bývalého františkánského kláštera. Jeho stavba začala roku 1295.

Budova bývalého noviciátu, dnes fara.Budova vpravo centrum mládeže, a v podkroví byty kněží

Klášter, stejně jako moje zahrádka, zažíval po staletí různá období. Klidná i bouřlivá, vzkvétající i zničující. Husitské války, třicetiletá válka a poboření kláštera vojskem generála Mansfelda, komunistická akce K, která jej zbavila Františkánů. (naštěstí klášter fungoval za komunismu jako internát mládeže a muzeum a až do osmdesátých let tu žil v cele v kostele františkánský bratr jako kostelník) V současnosti oživují františkánský život každé úterý bratři Františkáni zpovědní službou a mší svatou a terciáři sv. Františka, ve farním sále – bývalém noviciátu, kteří se zde každé úterý scházejí a modlí. V bývalé cele kostelníka a bratra Romualda je nyní zřízen archiv starých terciářských tisků a knih.

Co mě vede k hlubšímu rozjímání v kostele je oltář. Jsou na něm dvě velké františkánské sochy: Sv. František a sv. Bernardin se zářícím sluncem a monogramem IHS. Sochy nemají hnědý hábit, ale šedivý! To není v ČR tak běžné, spíše všude vidíme hnědou.

Rozjímání:

Stvoření i církev je plné barev. Spektrum barev v církvi naznačuje, že existuje množství cest, kterými mohou lidé sloužit Bohu. Ve středověku se šedivá barva stala populární mezi některými františkánskými komunitami a byla používána jako alternativa k tradičním hnědým hábitům. Barvy hábitů mají svůj význam. Šedá nebo hnědá znamená pokoru a jednoduchost. Barvy také odráží sociální postavení a životní styl františkánů, kteří se snažili žít v chudobě a službě druhým.

Myslím, že si ostatní v kostele barvy hábitů na oltáři nevšímají, tolik jako já. Všichni spíše upírají zrak k osvětlené a cenné františkánské, gotické soše Panny Marie z roku 1420. Je úžasná. Také jí obdivuji. Je krásná jako ženy umějí být a je milující matkou. Přivádí mě vždy k tomu, že ženství, mateřská láska je součástí milujícího Boha. Že stejně jako Bůh stvořil muže a ženu, tak i on sám je obojí.

Terciáři v kostele na NPM s ikonou Františkánské rodiny

Před barokním oltářem se sochami františkánů

Mám ještě jedno místo v Plzni, kde cítím silnou přítomnost Krista a sv. Františka z Assisi. Františkánský domeček.

V září 1996 přišli do Plzně tři bratří františkáni, Šebestián, Jiří a Jeroným. V dubnu 1998, získali část mateřské školky náhradou za klášter, který přenechali nově vzniklé plzeňské diecézi. Školku opravili a zvelebili tak, že tam začali nejen bydlet, ale i poskytovat prostor pro scházení. K domečku je přidělen kostel Všech svatých na Roudné.

Konvent Františkánů v Plzni na sídlišti Lochotín – farní slavnost.

Bratři v konvetu na sídlišti z Plzně a z Prahy

Františkánství je v Plzni živé a raduje se z blízkosti našemu Pánu.

Kostel všech svatých na Roudné v Plzni ve správě Františkánů

www.teologicketexty.cz/casopis/2013-3/Frantiskani-v-Plzni-vcera-a-dnes.html

v Plzeňské diecézi

Nakonec nabízím seznam historických františkánských míst v Plzeňské diecézi, které již neslouží františkánské rodině, ale využívají se převážně jako kulturní prostory. Některá fota přiložena. Kromě živých míst připomínám pro zvědavé i místa zbořená

Františkánský klášter v Kadani s kostelem zvěstování Panny Marie a 14 svatých pomocníků

Převzato z :https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1k%C3%A1nsk%C3%BD_kl%C3%A1%C5%A1ter_%28Kada%C5%88%29